Od pátku do pondělí 5. až 8. října jsme v Ořešíně prožili událost, o které jsme dosud slýchávali jen od pamětníků: "Na Ořešíně bývaly krásné a veselé hody. Jenže to bývalo dřív. Za starých časů, teď už takové nikdo nezorganizuje," říkávali.
Až do letoška. Tak jako za starých časů, vzali hlavní tíhu příprav a organizace hodů na bedra členové místního sboru dobrovolných hasičů v čele s Lubošem Švábem.
Dlouho před hody se domluvili děvčata a chlapci, kdo půjde za stárka a stárku a scházívali se, aby nacvičili tance, písně a vypracovali režii hodů.
Hlavní symbol hodů, ozdobenou máji, vztyčili hasiči za vydatné pomoci ostatních spoluobčanů již navcečer v pátek. Hojný počet stavějících a přihlížejících byl prvním znamením, že bude o hody velký zájem. Přes dvacet metrů vysokou máji se podařilo tentokrát vztyčit na první pokus.
O elegantní a hladký průběh stavění se postaral tradiční velitel a mistr vztyčování pan Kolařík.
Pro úplnost připomínám, že Ořešínští používají tradiční metody postupného vztyčování máje pomocí kůlů a žebříku, zatímco jinde si ulehčují stavění pomocí moderního jeřábu.
Že se nejedná vždy o jednoduchou a bezpečnou záležitost měli na paměti všichni, kteří se účastnili stavění máje při posledních letních slavnostech.
Sobotní předhodová zábava se odehrála v místním hostinci "U Pelikána", kde k tanci hrála kapela "Vikíř". Stárky nejen stárkům, ale i ostatním, donesly koláče a další sladkosti, ktere vlastníma rukama pekly celý týden. I přes rozšířenou kapacitu hostince o vyhřívaný stan se ukázalo, že zájem o hody daleko předčil počet míst v hostinci.
Mnoho hlasů k zastupitelům toho včera zaznělo, že by Ořešínští potřebovali větší stánek shromažďovací.
V něděli ráno za zvuku dechovky zvali stárci a hasiči občany na odpolední zahájení hodů. Zvaní dostali tradiční snítku rozmarýnu a důležitá byla i kontrola a hodnocení čistoty, pořádku a úpravy předzahrádky a ulice před domem. Pokud by místní četník shledal nedostatky, měl by právo domácí pokutovat. Osobně jsem se bál takové ostudy a proto jsme s manželkou a dětmi uklízeli a čistili dům a ulici před domem celý týden. Pokutu jsme však přece jen dostali - za přílišnou čistotu před domem.
Vlastní hody začaly krojovaným průvodem stárků, hasičů, dechovky, četníků a několika stovek (!) přihlížejících spoluobčanů a mimoořešínských návštěvníků. Průvod navštívil dům každé stárky aby ji její stárek, za přítomnosti dvou veledůstojných radních (Standa Piják a Jarda Vávra), pozval k tanci a oslavě. Domácí nabídli ostatním výborné cukroví, koláčky, klobásky, buchty, chlebíčky a slaninu, nealku a tu nejlepší slivovičku, kterou v domě našli. Takto příjemně naladěni, za zvuku dechovky a asistence sluníčka, se všichni prošli Ořešínem rozprávějíc se sousedy o starých časech.
Osobně se mi tahle část hodů líbila nejvíce, byl jsem překvapen družností lidí, slavnostní atmosférou okamžiku a oprávněnou hrdostí všech, kteří se na organizaci hodů podíleli.
Zahájení hodů nastalo pod májou před třetí hodinou nedělního odpoledne návštěvou vyšňořeného pana France (Pavel Skoupý), jež jakožto zástupce vrchnosti, udělil nám, poddaným z Ořešína, "Právo hodovní". Symbol tohoto hodovního práva - nazdobený věnec - se pak pověsil na máju a byl od tohoto okamžiku bedlivě střežen stárky, před případným odcizením. Pod májí tančili nejdříve stárci se stárkami, pak naopak, pak dohromady kolem a do kruhu a nakonec všichni, kdo byli do tance zavedeni.
Na pořádek a klidný průběh hodů dohlíželi doboví policajti (p. Šoukal, p. Barák, p. Hrnčíř a p. Debrecini) a jakmile zjistili přestupek, provinilce odvedli do místní šatlavy, kde radní přestupek vyšetřili a v podobě dávky výborného burčáku pokutu stanovili.
Hody pak pokračovaly nedělní večerní hodovou taneční zábavou, tentokrát již v přiměřeně zaplněném hostinci a pak také ještě pondělním "ostatkovým posezením" všech, kteří se na organizaci hodů podíleli.
Obnovením tradice Svatováclavských hodů jsme na Ořešíně znovu získali společenskou událost, na kterou se bude dlouho vzpomínat a zároveň se i těšit na její příští konání.
Všem, kteří se na pořádání hodů účastnili, patří náš dík.
MUDr. Luboš Dražan