výstava na úmč | Brno - Ořešín

Nás spoluobčan pan Kalousek, žijící v té době v USA, se v roce 1990 shodou okolností dostal při návštěvě pana prezidenta Havla na jižní trávník Bílého domu, kde pořídil unikátní fotografie ze setkání Havel – Bush st. 

Následně byl i jako jeden z mála u toho, když na Pražský hrad na pozvání prezidenta Havla zavítal svatý otec Jan Pavel II a toto setkání ve fotografii rovněž zdokumentoval. A konečně byl i u toho, když tento papež během své cesty po Československu navštívil Velehrad.

Tyto unikátní fotografie si nyní můžete prohlédnou na ÚMČ v pondělí a ve středu od 8.00 do 16.30 hodin, v ostatních pracovních dnech dopoledne – nejlépe však po předchozí telefonické domluvě.

Výstava se uskutečňuje za spolupráce s Masarykovou univerzitou. 

****************

Úvodní slovo pana starosty k zahájení výstavy

Díky panu Kalouskovi si zde můžeme připomenout 30. výročí nabytí svobody.

Ve fotografii zachytil klíčové okamžiky z roku 1990. Okamžiky, které rozhodovaly o tom kudy se bude ubírat náš stát, naše společnost.

Dnes nám může připadat, že na jaře a v průběhu roku 1990 již bylo vše jasné. Stále jsme tu však měli silný kontingent sovětských vojsk. Situace v sovětském svazu byla velice nestabilní. Návštěva pana prezidenta Havla v USA tak měla klíčový význam. Jeho následná cesta do Moskvy a podpora od Jana Pavla II.  nám zaručily mírový a klidný přechod z totality do svobody a demokracie.    

Svobodu jsme možná bohudík, ale taky možná bohužel, získali velice snadno. Defacto nám spadla do klína. Trochu jsme si zademonstrovali a bylo. Neprolili jsme pro ni ani kapičku krve, nemáme mučedníky, na které bychom vzpomínali a kteří by nám mohli být vzorem. 

Říká se, že co člověk získá zadarmo, toho si neváží.

Svoboda je velice vzácná věc, většina lidí na světě žije v nesvobodě.

Když je svoboda tak vzácná – vážíme si jí? Bráníme ji? Neztrácíme ji? Usilujeme o ni?  

Ztratit svobodu je velice snadné, proto každá generace o ni musí znovu a znovu bojovat, bránit ji, usilovat o ni.

Jaké jsou znaky toho, že bychom mohli ztrácet svobodu?

1. znak – silná ideologie pseudodobra, která označí nepřítele.
2. znak – monopol na pravdu. Jiný názor se nepřipouští, je nepřijatelný.
3. znak – útok na minulost a její odcizení dorůstající generaci. Protože kdo nezná minulost, nemůže se poučit pro budoucnost.
4. znak – útok na vše tradiční a osvědčené. Kdo nemá kořeny, toho je možné manipulovat.

Vážení hosté, nechť je tato výstava nejen připomenutím krásných okamžiků, kdy jsme byli o 30 let mladší a na svět jsme hleděli s nekonečným optimismem, ale i momentem k zamyšlení, jestli není třeba získanou sladkou svobodu bedlivě střežit a bránit.